V poslední době obdržel svaz vícero dotazů ohledně výkonu soudního rozhodnutí postižením členských práv v družstvu. Vzhledem k tomu, že se jedná o problematiku, se kterou družstva nemají zkušenosti, uvádíme základní informace - viz níže:

Schválením zákona č. 30/2000 Sb. který nabyl účinnosti dnem 1.1.2001, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, došlo k podstatné změně právní úpravy v této oblasti u družstev; další důležité změny přinesl zákon č. 370/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů,občanský soudní řád a další zákony. Přijetím zmíněných zákonů se otevřela právní cesta postižení členských práv a povinností v družstvu (i bytovém) výkonem rozhodnutí, což do té doby možné nebylo a tento způsob výkonu rozhodnutí dnes patří mezi poměrně často aplikované.

Uvedenými zákony doznalo podstatnou změnu ustanovení § 231 odst. 1 obch. zákoníku, spočívající v tom, že původní důvody pro zánik členství v družstvu byly rozšířeny o prohlášení konkursu na majetek člena, zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku člena, o pravomocné nařízení výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností, vydáním exekučního příkazu k postižení členských práv a povinností po právní moci usnesení o nařízení exekuce . K zániku členství ve výše uvedených případech tedy dochází na základě právního úkonu ze zákona a jedná se o zánik bez právního nástupce.

Specifika nařízení výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností v družstvu upravují zejména § 320, § 320a OSŘ.

Jak bylo výše uvedeno, k zániku členství povinného v družstvu dochází mimo jiného na základě pravomocného nařízení výkonu rozhodnutí postižením členských práv a vydáním exekučního příkazu k postižení členských práv po právní moci usnesení soudu o nařízení exekuce. Nařízení výkonu rozhodnutí postihuje nárok na vypořádací podíl, na který má člen nárok dle § 233 obch. zákoníku při zániku členství za trvání družstva, tak, že družstvo nesmí vypořádací podíl vyplatit povinnému - bývalému členu družstva, ale oprávněnému.

Způsob výpočtu, lhůtu a vyplacení vypořádacího podílu upravují stanovy družstva. V případě, že stanovy nemají úpravu vlastního vypořádacího podílu, platí úprava zákonná, tj. § 233, odst. 2-4 obch. zákoníku.

Důsledkem zániku členství je i zánik nájmu bytu; k zániku nájmu dochází ze zákona, viz § 714 obč. zákoníku. Podle současné právní úpravy nájemce družstevního bytu není povinen se z bytu vystěhovat, pokud mu není zajištěna bytová náhrada a to za podmínek stanovených v § 712 obč. zákoníku.

Domníváme se, že i pro tento případ platí obecná zásada, v důsledku které nařízením výkonu rozhodnutí oprávněný nezískává více práv, než má povinný při zániku jeho členství v družstvu. Ke splatnosti vypořádacího podílu dochází až po splnění všech podmínek stanovených zákonem, tedy i podmínky uvolnění družstevního bytu bývalým členem, viz § 714 obč. zákoníku.

Další otázkou,která stojí před družstvem v důsledku zániku členství, je nájemní vztah. Je na rozhodnutí družstva, jak vzniklou situaci bude řešit. V úvahu přichází zejména uzavření nové nájemní smlouvy (pro nečlena) nebo podat žalobu na vyklizení a po právní moci rozhodnutí o žalobě a po zajištění bytové náhrady vystěhování bývalého člena ve smyslu § 712 obč. zákoníku.

V případě, že výkon rozhodnutí bude zastaven, členství povinného v družstvu se ze zákona obnovuje.